Zaměřeno na rodiče

Dneska se zaměříme na rodiče… Tedy na to, proč by měli s dětmi a dospívajícími mluvit o sexu, proč to nedělají, a co jim v tom může pomoct.


Proč a jak mluvit s dětmi o sexualitě?

Rodiče se často dětským dotazům na téma sex, plození, přicházení na svět vyhnout či je co nejvíce „zazdít“. Cítíme se velmi nepříjemně, když dítě položí pro nás zcela nevinnou otázku „Jak jsem se k vám dostal?“ nebo „Kde se berou děti“ „Jak se to miminko dostane do bříška?“ nebo „Mami, co je to sex?“ S dotazy „puberťáků“ na téma „Jak často to s tátou děláte?“ nebo „Bolí to?“ to je snad ještě horší. Zamyslíme se nad tím, proč tomu tak je a nad tím jak s dětmi co nejlépe a nejupřímněji mluvit o sexualitě a věcech s ní spojených. Záměrně zde vynecháme rovinu vztahovou, ta je pro rodiče snazší („Narodil ses, protože jsme se měli/máme s tátou/mámou moc rádi.“) a soustředíme se na rovinu tělesnou, sexuální.
 
Proč se vlastně cítíme tak nepříjemně, když máme s dětmi či dospívajícími mluvit o sexualitě, pohlavním dospívání a věcech s nimi spojenými? Důvodů je řada.

  • Stud. Sexualita je intimní záležitost a stud je přirozeným pocitem. Vyplatí se stud překonat a s dětmi mluvit. Když to neuděláme, udělá to někdo jiný a my jako rodiče můžeme ztratit významnou část důvěry. Všichni nakonec víme, „jak se dělají děti“, ale jak jsme se to dozvěděli? A co jsme u toho cítili? A co jste cítili ve vztahu k rodičům?

  • Obavy z vyvolání předčasného zájmu o sexualitu. Pro malé děti jsou otázky na tato témata zcela přirozené, zajímají se o to, jak funguje svět. Pocit tajemnosti a něčeho, o čem se nemluví, vytvářejí až rodiče, když říkají „na to jsi moc malý“, „to tě nemusí zajímat“ nebo se na dítě rovnou rozzlobí, na co se to ptá. Sexualita i sexuální identita se začínají rozvíjet bez ohledu na získané informace. Rodiče dospívajících mají obavy, že pokud budou se svými dětmi mluvit o sexualitě, dají jim tím najevo, že mohou začít sexuálně žít. Naopak, z výzkumů vyplývá, že dospívající, se kterými rodiče mluví, přistoupí k sexualitě zodpovědněji, budou schopni o sexualitě s parterem komunikovat, domluvit se na používání antikoncepce apod.

  • Nedostatek informací. Pokud si nevíte v dané situaci rady, potřebujete čas na rozmyšlenou či neznáte odpověď, nesnažte se to zahrát „do ztracena“, odložte rozhovor na snesitelné později, nabídněte, že informace vyhledáte spolu s dítětem. Slib dodržte.

  • Nedostatek zkušeností a chybějící slovník. Jako rodiče si nemusíme být jistí, jak s dětmi o sexualitě mluvit, často chybí vzor z původní rodiny. Někdy se rodiče stydí používat „správná“ slova, jako je penis, pochva či menstruace a nahrazují je různými zdrobnělinami. Je to možné, ale dítě by mělo minimálně znát správné názvy pro různé části lidského těla.

  • Odhalení vlastní sexuality. Rodiče se mohou obávat, že by, zejména v rozhovorech se staršími dětmi, mohlo vyjít najevo něco z jejich (i třeba neuspokojivého) sexuálního života. I sexuální výchova má své hranice a rodiče mají vždy právo (a snad i povinnost) říci, že jejich sexuální život je jejich intimní věc, která patří pouze do partnerského života. Na druhou stranu, i dospívající mají právo na soukromí a nejsou povinni se rodičům svěřovat se svým sexuálním životem.

 

Proč je důležité s dětmi o sexualitě mluvit?

Většina rodičů tyto obavy zažívá. Není divu, ani generace dnešních rodičů sama příliš otevřenou komunikaci o sexualitě v dětství nezažila. Je dobré se nad svými obavami zamyslet, uvědomit si, které převládají a jak je překonat, a začít se svými dětmi otevřeně komunikovat. Pokud se vyhýbáme odpovědím nebo se dokonce na děti zlobíme, mohou snadno získat přesvědčení, že o „tom se nemluví“, že jde o něco tajemného, zakázaného. Toto přesvědčení může vyústit v problematický vztah k sexualitě a také zkomplikovat komunikaci s budoucími partnery. Umět říci NE, domluvit se bezpečném sexu nebo dokonce vyjádřit své pocity a přání může být problém. V extrémním případě dítě také mlčí, pokud se setká se sexuálním zneužíváním („o tom se přece nemluví“).
Zároveň je oslabena důvěra dítěte v rodiče i ochota se ptát. Pokud dítěti lžeme, oslabíme jeho důvěru v nás, rodiče. Pokud se odpovědím vyhýbáme, tváříme se, že sexualita neexistuje, děti se s námi na toto téma bavit přestanou a nezačnou ani v době, kdy my sami o to možná budeme stát. Pokud s dětmi mluvíme my, máme jedinečnou šanci jim předat i hodnoty, které my sami máme se sexualitou spojené.
 

Jak tedy s dětmi o sexuálních otázkách mluvit?

Čeho se držet, aby to bylo oboustranně respektující a přínosné?

  • Pravdivost a upřímnost. Nesmíme lhát. I na sebenáročnější otázku existuje pravdivá odpověď přiměřená věku dítěte. Upřímné je i přiznat, že neznáme odpověď, nebo že se nám o něčem těžce mluví. Máme právo dát najevo své pocity, my i děti. Upřímnost je důležitá i v diskusích s dospívajícími, kteří potřebují a kupodivu často i chtějí, slyšet názor rodičů, aby si mohli vytvořit svůj vlastní.

 
  • Přiměřenost informací a odpovědí. Rodiče se někdy obávají, aby neřekli dětem něco, na co mají „ještě čas.“ Když se čtyřleté dítě zeptá, jak se k nám dostalo, obvykle ho nezajímají detaily porodu ani pohlavního styku. Informace o semínku s vajíčkem, které se spojí, a pak rostou u maminky v bříšku, je pro dítě obvykle postačující. Časem doplníme informaci o tom, jak tatínek zasune svůj penis mamince do pochvy, aby se spermie do bříška dostala, pokračujeme tím, že dospělým je to příjemné a že to mohou dělat, aniž by chtěli miminko a tak se musí chránit atd. Pokud dítěti řekneme něco, co přesahuje jeho stávající rozumovou úroveň, informací se prostě nezabývá, nevěnuje jí pozornost. Vhodnému obsahu a formě sexuální výchovy v různém věku je věnováno několik dostupných publikací. Jako rodiče navíc vycítíme, jak složité informaci dítě porozumí.

 
  • Spontánnost a aktivita. Toto je pro řadu rodičů doopravdy obtížné. Nějak zvládnou dětské otázky, ale rozhovor sami nezačnou. Sexuální výchova není „pevně daná součást programu“ ani pouhé odpovídání na dětské otázky. Je to dlouhodobý proces, v němž my rodiče máme být ti aktivní, využít k navázání rozhovoru přirozeně vzniklé příležitosti, třeba těhotenství v rodině či okolí nebo to, že dítě přijde ze školky/školy s nějakou „zajímavou“, avšak často pochybnou informací či vulgárním slovem. Zjistěte, co dítě už ví, a doplňte informace, vaše postoje a hodnoty. Nedílnou součástí rodinné sexuální výchovy je vzor rodičů, jak se k sobě chovají, jaký mají vztah k sobě navzájem i k dětem.

 
  • Nevyhýbání se odpovědi či tématu. Děti nás někdy zaskočí otázkou na zdánlivě nevhodném místě (ve školce před ostatními dětmi, v obchodě ve dlouhé frontě) a my nevíme, jak zareagovat. Před tolika lidmi už svůj stud prostě nepřekonáme. Není to nutné. Můžeme říct dítěti, že to není jednoduchá otázka, ale že je moc důležitá a že se k ní vrátíme doma, kde budeme mít víc klidu a můžeme se třeba i společně podívat do knížky. Ale musíme to skutečně udělat.

 
  • Přijetí, akceptování. Týká se zejména starších, dospívajících dětí, které mohou mít odlišné názory a postoje než rodiče. Můžeme s nimi nesouhlasit, vysvětlit jim proč nesouhlasíme, ptát se na důvody jejich názoru, prostě vést je k dialogu. Nebojme se diskutovat, z výzkumů vyplývá, že dospívající vidí sexuální výchovu více jako diskusi než jako pouhé předávání informací, které jsou dnes navíc snadno dosažitelné.

 
  • Soulad. To, co říkáme a děláme, má být v souladu. Snažme se dávat dětem co nejlepší příklad v oblasti partnerských vztahů a chování k druhým. Je zbytečné moralizovat, pokud sami nedodržujeme etické standardy.

 
  • Dodržování hranic. I otevřená sexuální výchova má své hranice, které chrání nejen rodiče, ale i děti. To, co vymezuje v této oblasti hranice, je zjednodušeně řečeno, rozdíl mezi „obecným“ a „soukromým“. Soukromé, intimní zážitky rodičů by měly zůstat dětem utajeny, máme právo, říci, že toto je naše intimní věc. Děti by se také neměly stávat svědky sexuálního rodičů, ani náhodnými. Pokud už se tak stane, mohou být zmatené, chápat sex jako akt násilí a ubližování, což je může zmást ve vztahu k rodičům, a je třeba jim situaci vysvětlit. Není snad ani nutné zmiňovat, že sexuální zneužívání v jakékoliv podobě, včetně vystavování dětí pornografii, není sexuální výchova, ale trestný čin.

 
Pokud jako rodiče překonáme stud a budeme s dětmi o sexuálních otázkách mluvit, pomůžeme jim stát se zodpovědnými, sebevědomými a citlivými bytostmi, které budou lépe chráněné před nástrahami sexuality (včetně sexuálního zneužívání) a naopak si budou jednou lépe vychutnávat její radosti. A to za to jistě stojí.
Pokud máte zájem o seminář na téma, jak s dětmi komunikovat, kontaktujte nás.

 
PhDr. Lenka Šilerová, Ph.D.
Koučka, lektorka, matka, členka předsednictva Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu

Copyright © 2014 Labestra         Operační program PrahaPepinoVotvírákPrima GyndaNetopeerPlánování rodinyThe International Planned Parenthood FederationVision 2020Youth Sexual Awareness For Europe